Hlavní blog Mangasisters


Tento blog projde tunou úprav a změn, toto je pouze dočasný stav. Celková rekontstrukce blogu bude trvat do konce roku 2016.

Upíři - Silvestr

1. ledna 2016 v 1:44 | Lucy Badfield


Silvestr

"Hm, jsi tak sladká," broukl Subaru, když pil mou krev. Zdálo se mi, že dnes byl jiný. Něžnější... Kousl mě do stejného místa a já vzdechla. Jeho dotyky byly tak příjemné! "Moc tě chci," řekl mi a políbil mě. Pohladila jsem ho po tváři a líbali jsme se. "Lucy! Subaru! Jdete na přípitek?" vletěl do pokoje Ayato. Když nás zahlédl, tak si oddechl a odešel. "Měli bychom jít," pobídla jsem ho, ale on mě nepustil a znova mi dával polibky. "Ah, prosím," vzdychla jsem a naše ústa se odpojily. "Dobře," odfrkl si a vzal mě za ruku.

Vešli jsme do obývacího pokoje a Reiji právě naléval víno do skleniček. "Čekal jsem, že nepřijdete," pronesl a podal mi první skleničku. "To já taky," na to Subaru. Usmála jsem se a všichni v rukou měli skleničky. "Ať přežijeme další rok," ťukli jsme si a napili se. Subaru to vypil na jeden lok a hned mě táhl pryč. Přitiskli mě na zeď a znova ochutnal moje rty. "Hm, chci tě," šeptl a jeho tesáky se zaryly do mé šíje. "To ještě nemáš dost?" otázala jsem se a vískala jsem jeho vlasy. Přestal mi pít krev a olízl si rty. V očích měl takovou jiskru...

Přesunuli jsme do ložnice a hned mě hodil na postel. Obkročmo si na mě sedl a dával mi polibky na krk. Ucítila jsem, že mám chuť na krev. Skousla jsem si ret a přitáhla si ho k sobě blíž. Kousla jsem ho do krku a sála jeho krev. Olízla jsem si rty a Subaru se hřejivě usmál. Slezl ze mě a někam šel. Co to dělá? Uvelebila jsem se na posteli a do pokoje zase vletěl Ayato. "Tak tady jsi," řekl mi svůdně. Rozhodně byl opilý. Nevěděla jsem, že se upíři dokážou opít. Vstala jsem a šla za ním. "Běž si lehnout. Jsi opilý," řekla jsem mu, ale on mě přitáhl k sobě a ucítila jsem jeho tesáky na mé kůži. "Nech ji být," odtáhl ho ode mě Reiji. "Přijď prosím do mého pokoje," pověděl mi. No, moc se mi nechtělo...

Přišla jsem do jeho pokoje a tam už byl připravený ten jeho známý čaj. "Posaď se," pobídl mě a já se posadila. "Napij se," řekl mi a já zírala na čaj přede mnou. Um, asi nemám na vybranou. Napila jsem se ho a byl vážně dobrý. Očekávala jsem nějaké příznaky, ale cítila jsem se normálně. Reiji se usmál a zíral na mě. Připadalo mi, že mě zkoumá. "Děje se něco?" položila jsem šálek čaje. "Ne, mělo by se snad?" divil se. "Tak proč na mě tak zíráš?" chtěla jsem vědět. "Jenom dnes večer voníš úplně jinak," odpověděl. Aha... "Dobře, tak já už musím jít," postavila jsem se a mířila ke dveřím, ale on mě zastavil. "Nikdy jsem tak moc netoužil po tvé krvi," pronesl a bez varování mě kousl. Tak to ne... Odstrčila jsem ho a chtěla vyběhnout pryč z pokoje, ale on začal brečet. Jak je to možné?! Mám odejít, nebo ne? "Všichni mě chtějí opustit," plakal. Já na něj zírala s otevřenou pusou. Co se to tu děje?! Za sebou jsem uslyšela smích a byl to Shu. "Ooh, náš velký brácha pláče," smál se. "Nebuď na mě tak zlý," stále bulel Reiji.

Konečně se tam objevil i Subaru. "Co se tu sakra děje?" divil se. "Já nevím," byla jsem zmatená. "Jdeme odsud," vzal mě za ruku a na chvíli jsem ještě slyšela pláč a smích. Po cestě jsme narazili na Kanata, jak se svléká. "Je mi horko," stěžoval si.

Radši jsme se se vypařili do mého domu, kde jsme občas byli. "Takhle se chovají, když jsou opilí?!" překvapilo mě. "Jo, nedivím se, že jsi překvapená," na to on. "Už je dost pozdě. Pojď spát," zalehli jsme do postele a usnuli. Byl to šílený večer.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama