Hlavní blog Mangasisters


Tento blog projde tunou úprav a změn, toto je pouze dočasný stav. Celková rekontstrukce blogu bude trvat do konce roku 2016.

Upíři - Vánoční speciál

24. prosince 2015 v 13:42 | Lucy Badfield


Veselé Vánoce! Tuhle povídku jsem napsala na motivy Diabolik Lovers.
Přeji příjemné čtení!



Uběhlo spoustu dní a nastal Štědrý večer. Všechno bylo nazdobeno a i stromeček jsme měli. Subaru měl se mnou plán, jak strávit Vánoce, ale rozhodlo se, že budeme mít společnou večeři.

"Subaru! Jsi tu?" nakoukla jsem do jeho pokoje. Spal... "Vstávej, princi!" přišla jsem k němu. Stále nevnímal... Usmála jsem se a pohladila ho po tváři. Naklonila jsem se k jeho oušku a pošeptala: "Vstávat." Pořád nic... Hm, čím bych ho tak mohla probudit? Políbila jsem ho na rty a on si mě přitáhl k sobě. "Já věděla, že nespíš," urazila jsem se. "Čekal jsem na tebe," mrkl na mě a hladil mě po zádech. "Mám hlad," olízl si rty a odhrnul mi vlasy. Zakousl se do mé šíje a já vzdychla. Často jsme se navzájem takhle krmili a kvůli tomu jsem víc citlivá. "Čekají na nás," řekla jsem mu. Podíval se na mě a přestal. "Tak ať čekají," zívl si. "Nechceš se jít projít ven?" nabídl mi. "Hm, jasně," souhlasila jsem.

Opatrně jsme se dostali ven a šli na noční procházku. Drželi jsme se za ruce a prostě jen tak vnímali okolí. Sníh dopadal na zem a svítily noční světýlka. "Je to tu opravdu pěkné," usoudila jsem. "To je," stiskl mi pevněji ruku. Naproti nám proběhla veverka a skočila na strom. Ještě chvíli jsme se procházeli a pak se vrátili domů.

"Kde jste byli?!" naštval se Ayato. "Projít se," odpověděl Subaru. "To je jedno. Pojď za mnou," chytil mě za ruku Ayato a dovedl mě do obýváku. Zastavili jsme se a on se na mě svůdně podíval. "Co to děláš?" chtěla jsem vědět. Ukázal nahoru a zahlédla jsem nad námi jmelí. "Tak to ne," odmítla jsem, ale on si mě k sobě přitáhl. Naštěstí vtrhl do pokoje Subaru a zachránil mě od něho. "To máš teda odvahu," řekl mu a postavil se tam místo mě. "Pokud chceš pusu, tak klidně ti ji dám," zasmál se Subaru. Ayato vykulil oči, když se k němu nakláněl. Nezadržela jsem smích a začala se smát. Přibližoval se k němu blíž a blíž... Trochu jsem věřila, že to udělá, ale nakonec Ayato rychle zdrhl a my tam zůstali sami. "To se ti povedlo," chechtala jsem se. "To jsem rád, že jsem tě pobavil," mrkl na mě a naznačil, abych k němu šla. Přistoupila jsem k němu a něžně mě políbil. "Že se nestydíte," pronesl Laito s úsměvem, "pokud máte hlad, tak si to ohřejte."

A tak jsme šli do kuchyně a Subaru ohřál jídlo. "Tady to máš," položil přede mě talíř, na kterým byl krásně udělaný losos se zeleninou. Pustili jsme se oba do jídla a prostě to chutnalo úžasně. Sice bych brala radši krev, ale co... Umyli jsme nádobí a vrátili se do jeho pokoje. Uviděla jsem na nočním stolku vánoční čepičku... Co tu s ní dělá? Vzala jsem ji a dala ji na jeho hlavu. "Tak a teď jsi můj Santa," sedla jsem si na jeho klín. "A copak by tahle slečna chtěla?" na to on. "Hm, třeba tebe," objal jsem ho kolem krku. "Dnes jsi nějaká přítulná," vrátil mi objetí. Olízla jsem mu krk a zaryla do ní své tesáky. Utápěla jsem se v jeho vůni a chuť jeho krve byla mnohem lepší než to jídlo. Když mi to stačilo, zeptala jsem se ho: "A co by jsi chtěl ty?" Shodil mě na postel a sedl si na mě obkročmo. Políbil mě na čelo a díval se mi přímo do očí. Lehl si vedle mě a jeho silné ruce mě objaly. "Dobrou."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama