Hlavní blog Mangasisters


Tento blog projde tunou úprav a změn, toto je pouze dočasný stav. Celková rekontstrukce blogu bude trvat do konce roku 2016.

'Že by to byl osud?' - 10. Kapitola

24. prosince 2015 v 14:32 | Lucy Badfield


YAOI 15+! KDO NEMÁ RÁD, NEČTĚTE!
Příjemné čtení!


Naruto - tučně
Sasuke - kurzíva

Lehce jsem ho políbil a objal. "Zapomeň na to," hladil jsem po zádech. "Soustřeď se jenom na mě," šeptl jsem mu do ouška. Něžně jsem ho líbal na krku a párkrát ho i kousl. Sundal jsem mu triko a staral se o jeho hruď. "Opravdu to chceš?" zeptal jsem se ho a skousl mu bradavku. Kývl a zadíval se na mě svým kukučem. "Poznám, když jsi nejistý," posadil jsem se na okraj postele. "Počkej!" chytl mě za lem trička. "Já...," zakoktal se. "Neodcházej," opřel se mi hlavou o záda, "bojím se." "Nemáš čeho, trdlo," pronesl jsem. "Ale co když se vrátí?" otázal se a začal brečet. "Nevrátí. Zaplatí za to," slíbil jsem mu.

Sasuke někam šel a já ležel v posteli. "Musím jít," dotkl se mého ramena a já sebou cukl. "A kam?" chytil jsem ho za ruku. "Tím tě nebudu zatěžovat," poznamenal, "zvládneš to tu sám?" "Snad," pokrčil jsem rameny. "Hlavně nechoď ven," varoval mě a kamsi šel. Vrátí se, že jo?

Setkal jsem se s Itachim blízko lesa. To Orochimaru slídí v lese? "Měl by tu být," řekl mi Itachi. "Tak jdeme, ne?" pobídl jsem ho. "My? To je tvoje věc," pronesl. To jako vážně?! Pak se ale pousmál a šťouchl mě do čela. "Myslíš, že bych tě nechal jít samotného? Tak pohni, ať tu nestrávíme celý den," dodal a já ho následoval. Prohledávali jsme les a došli na mýtinu, kde v dáli seděl na trávě Orochimaru. "Oh, vy jste už tady," otočil se na nás a ušklíbl se, "jak se vede Naruto-chan?" Tak teď mě nasral. "Ty hajzle! Zabiji tě," mířil jsem k němu, ale Itachiho ruka mě zastavila. "Nenech se provokovat," uklidňoval mě. Mezitím k nám sám Orochimaru došel. "Řekl ti, jak pod mým dotekem vzdychal," provokoval mě, "jak křičel." Neudržel jsem se a vrazil mu. "Takhle o něm nemluv," zařval jsem. On se jako debil začal smát. "Tak Sasuke se nám zamiloval," pronesl, "ale dlouho tu nebude." "Ještě nikdo nepřežil můj jed," poznamenal. Itachi ma mě kývl a já běžel rychlostí světla za Narutem.

Pár minut, co odešel, jsem se šel najíst. Cítil jsem se sám... Ani jídlo mi moc nechutnalo. Umyl jsem nádobí a mířil do svého pokoje. Začala se mi točit hlava, a tak jsem se opřel o zeď. Co mi je? Neustále jsem opíral o zeď a pomalu docupital do ložnice. Složil jsem se na postel a byl jsem unavený. Chtěl jsem počkat na Sasukeho... To už jsem ale usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama